Michael v říjnu 2015 následkem autonehody utrpěl závažné poranění mozku, jehož následkem se mu rozvinula spastická kvadruplegie (plné ochrnutí všech 4 končetin, které mají sklony ke křečím).
NEHODA
Michael strávil v kómatu 6 dlouhých a velmi stresujících měsíců. Byli jsme varováni, že se už možná nikdy neprobere a jestli ano, jak limitován by ve svém dalším životě byl. Věnovali jsme hodiny a hodiny bazální stimulaci (stimulace všech smyslů). Jako rodina jsme za ním denně chodili, mluvili na něj, vyprávěli mu rodinné příběhy prožité v minulosti i současné dění, pouštěli oblíbenou hudbu, zpívali oblíbené písně, dávali do rukou známé a oblíbené předměty. Michael se nám vrátil – opět nabyl vědomí.
ALE, NEMŮŽU SE HÝBAT
Všichni jsem byli z této události moc štastni, ale Michaelovým probuzením to vlastně všechno začalo a před námi byla a stále je dlouhá cesta. Následkem poranění se mu rozvinula rozsáhlá spasticita (zvýšené svalové napětí) a dlouhodobá fyzická nečinnost zapříčinila podstatné omezení celkové hybnosti. Došlo k výraznému zkrácení vazů, šlach a svalů na rukou i nohou a svalů celého těla. Všechny svaly v těle jsou v neustálém napětí a nedovolují mu žádný pohyb těla. Vzhledem k tak rozsáhlému zkrácení nedokáže již plně natáhnout ruce ani nohy. Michael, který byl vždy velmi nezávislý, zábavný a společenský, je najednou zcela odkázán na pomoc druhých.
Tento způsob života jsme, jak Michael, tak celá rodina nechtěli akceptovat! Po velkém úsilí se nám podařilo dostat Michaela na speciální neuro-rehabilitaci v Sanatorích Klimkovice a přes dřinu a pot začaly nastávat malé změny a jeho stav se začal zlepšovat. Začal se obnovovat pohyb v pravé části těla a započal úchop pravou rukou. Také již můžeme s Michaelem komunikovat. Téměř po 2 letech opět začal mluvit nahlas. Trpí teď ale poruchou řeči a potřebuje pravidelnou logopedii. Při posledním pobytu se Michael učil sám udržet sed, ale kvůli vyčerpání financí nám nezbylo nic jiného, než pobyt ukončit.
DALŠÍ KROK – PROSÍM POMOZTE MI POKRAČOVAT
Na zlepšení Michaelova zdravotního stavu jsme již vynaložili hodně finančních prostředků včetně životních úspor. Každý takový program stojí spoustu peněz, které naše rodina už jednoduše nemá. Pojišťovna bohužel s uhrazením léčebného programu ani při takto závažných postižení nepočítá.
Přes všechno čím si Michael dosud prošel, si zachoval pozitivní náladu a s překážkami bojuje každý den. Dobře si uvědomuje, jak jsou rehabilitační cvičení potřebná a nehodlá se smířit s myšlenkou, že by další polovinu života měl prožít už jen jako nemohoucí, odkázaný jen na pomoc druhých.
Budeme velmi vděčni za jakoukoliv finanční pomoc, která by Michaelovi umožnila pokračovat v rehabilitaci a vedla ke zlepšení jeho zdravotního stavu.
rodina Kočova
