Chodil jsem – nechodím, běhal jsem – neběhám, skákal jsem – neskáču. Jmenuji se Niky a je mi 17 let a jsem z Chrudimi. Vážně jsem onemocněl z plného zdraví a nyní jsem odkázán na invalidní vozík a pomoc rodiny. Chci zase chodit do školy, běhat s kamarády a skákat na oblíbené trampolíně.
Osudný den, na který nikdy nezapomenu byl 8.10.2015.
Přijel jsem po škole s mamkou domů a bolely mě nohy a chtělo se mi stále na záchod, ale nešlo mi to… Nakonec jsem na záchodě spadl na kolena a volal o pomoc. V tu chvíli přiběhla mamka, ale to už jsem nemohl hýbat nohama. Vše proběhlo neuvěřitelně rychle. Cestou do nemocnice mě již nic nebolelo, protože jsem přestal cítit nohy úplně a nemohl jsem ani na záchod. Byl jsem z toho vyděšený, protože nikdo netušil co se mi vlastně stalo.
Konstatování lékařů (diagnóza) - v říjnu 2015 prodělal Niky ischemii míšního konu (část míchy na úrovni hrudní a bederní páteře). Onemocnění se projevilo parézou nohou a také poruchou svěračů. Přestože se Niky zvládne v tuto chvíli postavit na nohy, zatím není schopen samostatné chůze a je odkázán na invalidní vozík. Jeho zdravotní stav je komplikován problémy s vyprazdňováním (opakované cévkování a vybavování stolice).
Nicolas navštěvuje základní školu , prospěch má s vyznamenáním. S nemocí bojuje statečně, cvičí jak doma, tak i v rehabilitačních centrech. Ochrnutí od kotníků a porucha svěračů trvá i nadále. Nejvíce Nikymu pomáhají intenzivní rehabilitace, které s sebou nesou nemalé výdaje, ale postupně vedou ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Všichni věříme, že je to jediná šance, jak vrátit Nikyho do běžného života.
